Před pár lety jsem koupil paletu odřezků tvrdého dřeva z výroby nábytku jako palivové dřevo. Podle popisu to měla být směs dřeva jatoby a akátu. Čekal jsem, že většina bude akát a doufal jsem, že tam bude alespoň pár pěkných kousků jatoby na rukojeti nožů. A třeba i na nějaký ten stojan, když se poštěstí.
Nucená přestávka od práce na nožích byla delší, než jsem si přál, ale tento týden jsem konečně trošku pokročil s výrobou kuchyňských prkének, respektive konečně jsem vyřešil hrubé srovnávání lepených polotovarů. Řešení není zrovna elegantní, nicméně funguje. A je to druhý pokus – ten první, s použitím elektrického hoblíku, skončil katastrofou jejíž...
Jakmile byla bruska hotová, natřel jsem ji modrou barvou. Ani tak ne kvůli estetice jako spíše kvůli lepší viditelnosti a ochraně různých dřevotřískových ploch proti vlhkosti.
Při rovnání válce jsem odsával prach jednoduše hadicí drženou v levé ruce, což ovšem samozřejmě není praktické trvalé řešení. Takže jsem udělal jednoduchý kryt válce s náústkem pro vysavač uprostřed.
Minulý týden jsem článek nenapsal protože jsem měl tak napilno, že jsem ztratil přehled o dnech v týdnu a až pozdě v neděli večer jsem si všiml, že není sobota. Inu, stárnu.
Od začátku bylo účelem použít stávající pásovou brusku pro pohon bubnové. Na obrázku u jednoho z předchozích článků je vidět jak jsem improvizovaně použil k tomuto účelu starý brusný pás když jsem brousil válec na koncentricitu.
Pro regulaci pracovní výšky válcové brusky jsem se rozhodl pro nejjednodušší možné řešení – sklopný stůl.
O základně se nebudu moc rozepisovat, z obrázků by snad mělo být vše jasné.
Mám hodně tropického tvrdého dřeva – jatoba a garapa – a není reálné, abych ho všechno zpracoval na rukojeti nožů a na stojany. Takže jsem se rozhodl vyrobit nějaká kvalitní kuchyňská prkénka. A pro to potřebuji válcovou brusku pro přesné slícování lepených povrchů. Bohužel si žádnou nemohu koupit, zaprvé na ni nemám peníze, za druhé by se mi...
Tuhle část výhně jsem udělal už vloni, ale zapomněl jsem to napsat do článku. Je to poslední vnější součást – držák hořáku.
