Rukojeti pro první prkénka jsem vyrobil v podstatě improvizovaně, takže mi to zabralo docela dost času. Ale protože tentokráte mám v úmyslu prkének vyrobit více, rozhodl jsem se udělat si šablony a rovnou rukojetí vyrobit šedesát.
Jakmile byla prkénka slepená, přišel čas na placatění. Což bohužel tentokráte opět nešlo zrovna hladce.
Lepení je tak trošku problémový krok výroby.
Jako další krok ve výrobě prkének jsem se rozhodl vyrobit deset malých kusů z Jatoby. To by mi mělo dát adekvátní základ pro odhad času, který budu potřebovat v budoucnosti.
Po výrobě prvních kuchyňských prkének jsem se rozhodl si vyrobit jedno "maxiprkno". Ne do kuchyně, ale na práci s kůží. Mělo by, doufejme, vydržet lépe a déle než jakákoliv řezací podložka z papírnictví. Rozhodl jsem se použít akátové dřevo, protože je přeci jen levnější a snáze dostupné než Jatoba. A je dostatečně tvrdé na jakoukoliv práci.
Při práci na dalším prkénku jsem se rozhodl trošku brusku předělat. A po první várce změn osud rozhodl, že je potřeba jich udělat více.
Byl jsem tak rád, že mám prkénka konečně hotová a můžou do akce, že jsem vynechal naplánovaný článek o montáži rukojetí. Tož to ho píši teď.
První prkénka už jsou hotová a dnes jsem je nafotil a dal k testování do kuchyní. Uvidíme, jak si povedou, ovšem předběžně nemám důvod čekat problémy. Ovšem jsou dva možné zdroje problémů – skryté vady ve dřevě, praskliny které jsem nezaregistroval, a použité lepidlo.
Je vícero možností, jak udělat k prkénkům rukojeti. Jedna je vyříznout/vyfrézovat je přímo do těla prkénka, ale to není v případě prkénka lepeného ze špalíků úplně ideální, rukojeť by byla nevyhnutelně křehká a mohla by se snadno zlomit. Druhá možnost je udělat jednoduché kovové madlo z nerezové oceli či mosazi. Třetí je udělat trošku složitější...
Před pár lety jsem koupil paletu odřezků tvrdého dřeva z výroby nábytku jako palivové dřevo. Podle popisu to měla být směs dřeva jatoby a akátu. Čekal jsem, že většina bude akát a doufal jsem, že tam bude alespoň pár pěkných kousků jatoby na rukojeti nožů. A třeba i na nějaký ten stojan, když se poštěstí.
