Po výrobě prvních kuchyňských prkének jsem se rozhodl si vyrobit jedno "maxiprkno". Ne do kuchyně, ale na práci s kůží. Mělo by, doufejme, vydržet lépe a déle než jakákoliv řezací podložka z papírnictví. Rozhodl jsem se použít akátové dřevo, protože je přeci jen levnější a snáze dostupné než Jatoba. A je dostatečně tvrdé na jakoukoliv práci.
Při práci na dalším prkénku jsem se rozhodl trošku brusku předělat. A po první várce změn osud rozhodl, že je potřeba jich udělat více.
Byl jsem tak rád, že mám prkénka konečně hotová a můžou do akce, že jsem vynechal naplánovaný článek o montáži rukojetí. Tož to ho píši teď.
První prkénka už jsou hotová a dnes jsem je nafotil a dal k testování do kuchyní. Uvidíme, jak si povedou, ovšem předběžně nemám důvod čekat problémy. Ovšem jsou dva možné zdroje problémů – skryté vady ve dřevě, praskliny které jsem nezaregistroval, a použité lepidlo.
Je vícero možností, jak udělat k prkénkům rukojeti. Jedna je vyříznout/vyfrézovat je přímo do těla prkénka, ale to není v případě prkénka lepeného ze špalíků úplně ideální, rukojeť by byla nevyhnutelně křehká a mohla by se snadno zlomit. Druhá možnost je udělat jednoduché kovové madlo z nerezové oceli či mosazi. Třetí je udělat trošku složitější...
Před pár lety jsem koupil paletu odřezků tvrdého dřeva z výroby nábytku jako palivové dřevo. Podle popisu to měla být směs dřeva jatoby a akátu. Čekal jsem, že většina bude akát a doufal jsem, že tam bude alespoň pár pěkných kousků jatoby na rukojeti nožů. A třeba i na nějaký ten stojan, když se poštěstí.
Nucená přestávka od práce na nožích byla delší, než jsem si přál, ale tento týden jsem konečně trošku pokročil s výrobou kuchyňských prkének, respektive konečně jsem vyřešil hrubé srovnávání lepených polotovarů. Řešení není zrovna elegantní, nicméně funguje. A je to druhý pokus – ten první, s použitím elektrického hoblíku, skončil katastrofou jejíž...
Jakmile byla bruska hotová, natřel jsem ji modrou barvou. Ani tak ne kvůli estetice jako spíše kvůli lepší viditelnosti a ochraně různých dřevotřískových ploch proti vlhkosti.
Při rovnání válce jsem odsával prach jednoduše hadicí drženou v levé ruce, což ovšem samozřejmě není praktické trvalé řešení. Takže jsem udělal jednoduchý kryt válce s náústkem pro vysavač uprostřed.
Minulý týden jsem článek nenapsal protože jsem měl tak napilno, že jsem ztratil přehled o dnech v týdnu a až pozdě v neděli večer jsem si všiml, že není sobota. Inu, stárnu.
