Výroba zakázkových nožů - Část 14 - Broušení

Nože jsem tento týden bohužel nenabrousil, protože mi do toho vlezla celá řada jiných povinností. Ovšem rozhodl jsem se popsat proces broušení i tak.

Protože čepele v průběhu práce chráním před poškrábáním papírovou lepicí páskou, první krok před broušením je pásku odstranit a nože důkladně vyčistit. Teoreticky bych mohl sice nože nabrousit i s páskou – a v určitém ohledu by to bylo lepší, protože bez pásky je risk, že čepel náhodou poškrábu když mi nůž např spadne na zem – ale bohužel to nejde. Papírová lepicí páska stárne, a čím déle je na něčem nalepená, tím hůře se odstraňuje. A proto ji radši odstraňuji z nožů před broušením, protože to je značně bezpečnější.

Co se ovšem broušení obecně týče, žádné sofistikované stroje a nástroje nejsou potřeba – s trochou snahy lze dosáhnout velmi dobrých výsledků i s pomocí dvoustranného brusného kamene za 200 korun a novin. A rozhodně tak lze dosáhnout lepších výsledků než s pomocí různých udělátorů, které nože spíše ničí než brousí. Nicméně i když umím nabrousit nůž i s pomocí brusných kamenů, trvá to dlouho, proto broušení dělám na stejné pásové brusce, na níž jsem dělal většinu prací. Snížím rychlost na 20% a pásy chladím vodou přímo, abych zabránil přehřátí ostří. A stejně jako už několikrát, pro broušení používám převážně staré a už trochu otupené pásy, protože nové by se stejně díky extrémně malé kontaktní ploše ztupily během sekund.

Kuchyňské nože brousím pod úhlem přibližně 15° (měřeno ke středové rovině čepele), a nože do přírody pod úhlem přibližně 20°. Přesný úhel broušení nožů ovšem není extrémně důležitý. Sice platí, že čím menší úhel, tím menší řezná síla, ovšem závislost to není lineární a až nad 25° to je skutečně poznat.

Trvanlivost ostří je zase naopak lepší čím je úhel broušení větší. Proto důležitější než číselná přesnost úhlu broušení je aby byl stejný po celé délce čepele, jinak by se mohlo stát, že některé úseky by se tupily snáze než jiné a to rozhodně není žádoucí. Mám dost zkušeností na to, abych nože byl schopen správně nabrousit "od oka" ale opět – pracuj chytře, ne tvrdě. Takže jsem si vyrobil brousící nástavec k brusce.

Jedná se o přibližně půl metru dlouhé rameno s kulovým kloubem na dolním konci a magnetickým držákem na horním. Kulový kloub je možné nastavit na různé vzdálenosti od brusné roviny, a to určuje úhel broušení. Magnetický držák sestává ze tří silných neodymových magnetů, které nůž drží silou dost velkou na to, aby sám nevypadl a neposouval se, ale ne tak velkou, aby jej nebylo možné jednoduše sundat. A nerezový nemagnetický šroub poskytuje pevný opěrný bod pro hřbet čepele, aby v průběhu práce nemohla sklouznout či se odpojit.

Broušení začínám většinou brusným pásem P180, směrem proti ostří, který ustanoví primární fazety během sekund, v závislosti na tloušťce čepele Následně přejdu na pás P320 a fazety přeleštím – stačí přejet jednou-dvakrát – a nůž už je dost ostrý na naprostou většinu prací. Pokračuji v broušení trizact pásy od A45 až po A6, i když závislost řezivosti nože na jemnosti brusného pásu není lineární. Od P320 nůž řeže papír a od trizact A35 holí. Nicméně pro ručně dělané nože stojí za to jim dodat tu trošku ostrosti extra. Pásy A16 a A6 jsou ekvivalent leštění ostří koženým pásem a proto pro ně používám opačný směr chodu pásu než pro předchozí.

A to je víceméně vše. Takto nabroušené nože jsou ostré jako břitva a při správném zacházení vydrží velmi ostré několik měsíců a použitelné ostré i třeba několik let, v závislosti na intenzitě používání a řezaných materiálech. Rozhodně dle mé zkušenosti vydrží ostré déle, než levné nože ze supermarketu. Ovšem každý nůž se dříve nebo později otupí a je nutné jej nabrousit. Kdo tvrdí, že jeho nože brousit nikdy nepotřebují, sprostě lže.

Po broušení už zbývá nože jenom nafotit, vypočítat ceny a nabídnout je k prodeji na web shopu. Ještě jsem se nerozhodl, o čem budu psát příští týden. Možná o tom focení.