Výroba zakázkových nožů - Část 11 - Stabilizace

Stabilizace dřeva epoxidovou pryskyřicí je jeden z finálních kroků a nejde uspěchat, protože pryskyřici je třeba aplikovat několikrát a pokaždé trvá dva dny, než vyzraje. A i když její zrání lze zkrátit na pouhé dvě hodiny ohřátím na 60°C, to lze použít pouze u extrémně porézních dřev - v podstatě pouze dřev hodně rozložených dřevokaznou houbou. U zdravých dřev to urychlit nejde, protože ta vždy obsahují nějakou zbytkovou vlhkost. A ta v lepším případě při ohřátí na vysokou teplotu způsobí tvorbu bublinek, v horším případě deformace a praskliny.

Ještě před aplikováním pryskyřice je ale třeba práci podepsat. Na podepisování výrobků ze dřeva a kůže mám razidlo se svým logem. Do kůže je stačí obtisknout za vlhka, pro značení dřeva razidlo ohřeji let lampou a logo vypálím do povrchu.

Aby stojany byly při zrání pryskyřice stabilní, aby se k ničemu nepřilepily a abych je měl za co držet, přišrouboval jsem ke každému na dno odřezek prkénka tak, že mezi odřezkem a stojanem je ca 1 cm mezera. A následně jsem mohl rozdělat pryskyřici a začít dřevo napouštět.

Pro rukojeti nožů stačilo rozdělat malé množství pryskyřice v kelímku a naskládat do něj pár rukojetí nožů tak, aby byly kompletně ponořené. Následně kelímek vložím do vakuové komory, vyčerpám vývěvou vzduch do -0,8 bar, nechám pár minut stát, a pustím do komory vzduch. To zopakuji tak třikrát, až při odsávání vzduchu pryskyřice přestane výrazně bublat.

Při odsáváním vzduchu vývěvou ze dřeva vybublává vzduch a při puštění vzduchu do komory atmosférický tlak vtlačí pryskyřici do pórů. U zdravých dřev, zejména dřev s vysokou hustotou a malými póry, pryskyřici nejde vtlačit víc než pár mm pod povrch, proto výrobky pryskyřicí napouštím až když mají finální tvar. U dřev hodně rozložených dřevokaznou houbou je někdy nutné je stabilizovat už před prací, ale i když v tomto případě jsou dvě dřeva částečně rozložená, jsou stále dost pevná na to, aby bylo možné je stabilizovat až nyní. Což je dobře, protože stabilizované dřevo se hůře opracovává, plus stabilizovat až produkt s finálním tvarem spotřebuje méně pryskyřice.

Stabilizace stojanů bohužel neproběhla optimálně, takže nemám žádné foto – strávil jsem hodinu řešením havárie a na focení nebylo ani pomyšlení. Plus jsem musel mít rukavice a stále postrádám třetí ruku.

Stojany bych normálně do pryskyřice celé neponořoval, pouze bych napustil povrch jako při lakování či olejování. Nicméně protože v tomto případě byly dvě sady z dřeva částečně rozloženého houbou a jedna sada z vrby, bylo nutné je ponořit celé. A to se ukázalo jako problém. Musel jsem rozdělat větší množství pryskyřice a pižlal jsem se prvními dvěma sadami tak dlouho, až se u té třetí pryskyřice přehřála, zpolymerizovala rychleji než měla, vybublala z nádoby a vylila se do vakuové komory. Což se mi ještě nestalo, ale všechno je holt jednou poprvé.

Pro podobné případy mám v dílně kýbl s jemnými dřevěnými pilinami. Částečně polymerizovaná pryskyřičná pěna měla konzistenci medu a byla extrémně lepivá, ale s pomocí pilin bylo možné jí z nádoby vyškrábat. A když byla většina pryč, vyčistil jsem komoru ještě pilinami a denaturovaným lihem.

Po vyřešení havárie už byla noc, tak jsem pokračoval až následující den. To jsem napustil zbývající stojany (bez problémů) a bylo téměř hotovo. Téměř, protože některé kusy mají prasklinky a/nebo díry po červotočích. Ty bylo ještě nutné kompletně vyplnit, což trvalo několik dnů.

A o tom, co následuje, doufejme příští týden.