Úvaha o úhlech

Tento týden jsem dostal zakázku na nabroušení pár nožů a jeden z nich byl docela zajímavý a inspiroval mě ke krátké uvaze o úhlu broušení, respektive o tom jaký úhel je správný a kdy.

Takto ten nůž vypadal když mi byl doručen.

Vypadá spíše jako amatérsky vyrobený sekáček. Použití jako sekáček odpovídala i tloušťka čepele a byl jako sekáček i používán. Ovšem pro úlohu sekáčku byl tento nůž zcela nezpůsobilý z vícero důvodů.

Takto vypadalo ostří.

Jak je vidno, ostří bylo značně poškozené a zohýbané. A klíčové slovo zde je "zohýbané". Na první pohled mi bylo jasné, že ocel není z nejtvrdších a test škrabkami mi to potvrdil – mezi 53 a 55 HRC. Což je sice nižší, ale stále ještě adekvátní pro nůž i pro sekáček. Tvrdost sama o sobě byla tedy jen část problému. Hlavní částí problému byl výbrus. Ostří totiž mělo jednostranný dlátový výbrus pod úhlem ca 18° a to je příliš strmý úhel pro jakoukoliv ocel a jakékoliv použití kromě žiletky.

Bohužel jsem úplně zapomněl udělat fota jednotlivých fází renovace/opravy, ale slovní popis a skica by měly stačit pro vysvětlení.

Nejprve jsem znovu vybrousil po celé délce ostří původní dlátový výbrus a vyleštil ho až do 400 grit. Následně jsem ostří ještě zbrousil po obou stranách pod úhlem circa 22° ke středové ose čepele. Na skice je je stav před (nahoře) a po (dole) broušení, kde na dolním obrázku světle šedá oblast je materiál odstraněný v průběhu broušení.

Takto přeprofilované ostří by mělo být značně trvanlivější a stále by mělo bez problémů splnit úlohu sekáčku na maso s tenčími kostmi jako drůbež nebo ryby. Ale s ohledem na měkčí ocel jsem zákazníkovi nedoporučoval nůž používat na hovězí či vepřové kosti. Pro ty není vhodný ještě ze třetího důvodu – je příliš malý a lehký.

A současně při předávání jsem si ověřil, že se jednalo o amatérský výrobek, udělaný ze zbytků materiálu z výroby levných nerezových nůžek.