Testování ostrosti nožů

Bohužel k focení nových výrobků jsem se vůbec nedostal, takže tento týden krátce napíši něco o testování ostrosti čepelí v domácích podmínkách.

Obrovské množství lidí má z nějakého mně naprosto nepochopitelného důvodu testovat ostrost čepelí tak, že nůž chytí do ruky a bříškem palce téže ruky přejíždí napříč ostřím.

Vězte, že pokud jste toto udělali přede mnou, a zejména s mnou nabroušeným nožem, tak jsem právě v sobě udusil nutkání vám dát výchovný záhlavec. A v žádném případě v sobě nebudu nikterak dusit nutkání vám vysvětlit, proč a jak je to, co jste právě udělali, pitomost.

Přejíždět napříč čepelí bříškem prstu pod pravým úhlem nepochybně člověku dá informace o tom, je-li nůž ostrý či ne. Ovšem když to děláte toutéž rukou, v níž nůž držíte, tak je možné – a při častém dělání prakticky nevyhnutelné, že jednou současně s tím pohybem nepatrně ohnete palec a tak provedete pohyb podél ostří. V případě čerstvě nabroušeného nože se tak může velmi snadno stát, že si toto uvědomíte v lepším případě až když si budete mýt ruce mýdlem a zjistíte, že máte na palci mělký řez a teď vás mýdlo pálí. V horším případě si to uvědomíte, když začnete všude nechávat krvavé otisky prstů. S dobře nabroušeným nožem je velmi snadné se říznout a ani o tom nevědět.

Když už chcete zkoušet ostrost čepele bříškem prstu, pak mnohem bezpečnější je držet nůž v jedné ruce a čepel zkoušet bříškem palce druhé ruky. Taky to nedoporučuji, ale je to bezpečnější.

Ještě lepší je držet nůž lehounce v dominantní ruce s čepelí vodorovně, ostřím dolů, položit ostří na nehet palce druhé ruky pod úhlem ca 45° a zkusit čepel palcem nadzvednout. Jestliže se čepel vlastní vahou zachytí na nehtu dostatečně na to, aby bylo možné nůž nadzvednout, je ostrý. Jestliže čepel po nehtu klouže a nezachytí se, je tupá.

Nejbezpečnější způsob je vizuální kontrola. Při držení čepele vodorovně ostřím nahoru je v dobrém světle možné vidět, je-li po celé délce rovnoměrně nabroušená či zda obsahuje otupené oblasti. Na obrázku je na levé straně čepel jednoho z čerstvě vyrobených a nabroušených nožů a na straně pravé čepel jednoho pravěkého nože, který už dlouhodobě používám na všechno možné. Jak je vidět, u ostrého nože je vidět jenom úzká tenká čára, kde fazety zrcadlí okolí. U otupeného starého nože jsou vidět lesklé plošky, kde je čepel otupená.

Řezání volně visícího papíru je jeden z nejznámějších testů ostrosti, ale co se toho týče, není papír, jako papír. Kancelářský papír sice ostrost nože otestuje, ale ne úplně nejlépe, protože je to papír poměrně tuhý. Noviny jsou lepší, ovšem ty už dnes používá málokdo. Nepoužité volební lístky pro tento účel slouží ovšem velmi dobře a s frekvencí voleb u nás se mi ještě nestalo, aby mi došly.

Správně a rovnoměrně nabroušený nůž se do papíru zařízne a provede rovnoměrný řez po celé délce čepele bez drhnutí. Výborně nabroušený nůž se do papíru zařízne a umožní uříznout tenounkou třáseň a/nebo změnit směr řezu a udělat oblouček či esíčko. A jen excelentně nabroušený nůž se zařízne do hrany volně držené papírové utěrky či ubrousku.

Takto nabroušený nůž se vší pravděpodobností obstojí i v nejnáročnějším testu ostrosti – holení chloupků na předloktí. V praxi ovšem tento test používám jen výjimečně, převážně jenom pro demonstrační účely když někoho učím brousit.

Vynasnažím se napsat něco relevantního každý týden, i když teď nevím, o čem to bude příště. Možná konečně o tom fotografování, ale je podzim, a to znamená enormní nárůst práce na zahradě.