Kuchyňská prkénka - část 11

Avizovaný test jsem stihl udělat, takže dnes jenom super krátce o jeho provedení a výsledcích.

Až tak moc jsem se s tím zezačátku nepáral. Z jednoho ořezku akátového dřeva jsem nahrubo vyřízl oblouček rukojeti s odvrtanými dírami. Ocelovou 6 mm tyčovinu jsem tentokráte jenom ohnul do požadovaného tvaru, zářezy pro lepší přilnavost lepidla jsem vynechal a pouze jsem lepené konce odmastil denaturovaným alkoholem. Pak jsem do dalšího odřezku akátového dřeva vyvrtal 10 mm hluboké díry a vše jsem slepil pomocí polyuretanového lepidla na dřevo.

Výsledek nebyl žádný estetický zázrak ale pro testování pevnosti lepených spojů postačil. Vzal jsem ho do kůlny a pomocí dvou svorek ho přichytil k trámu překlenujícímu vchod. Tak jsem mohl jednoduše chytit rukojeť oběma rukama a zatáhnout za ní a tak přibližně otestovat, při jaké zátěži lepidlo povolí.

Lepidlo nepovolilo, drželo dost pevně na to, abych udělal shyb. Takže nejjednodušší lepený spoj rukojeti unesl 72 kg. To je více než dost pro kuchyňské prkénko.

Protože lepený spoj překonal má očekávání, zaoblil jsem u původně velmi hrubé rukojeti dodatečně všechny hrany, aby ji bylo možné pohodlně držet v ruce.

A na druhou stranu prkénka jsem připevnil odřezek suchého zipu pro připevnění brusných papírů.

Výsledek testu je tedy více než pouze dobrý, je přímo skvělý. Ušetřím peníze, protože polyuretanové lepidlo je výrazně levnější než epoxidové. A ušetřím i čas, protože nemusím míchat dvě složky lepidla dohromady a nemusím dělat zářezy do ocelové kulatiny. A jako bonus mám teď rovné, pevné hladítko, na kterém mohu velmi rychle vyměnit brusný papír.