Montáž a tvarování rukojetí jsou práce, které mám tendenci nejvíce odkládat. Asi protože v této fázi je v každém projektu utopeno velké množství práce, ale pořád ještě je možné něco nenávratně pokazit a veškerá ta práce tak může přijít vniveč.
Projekt je za polovinou a tak se z práce kovodělné přesouvám na práci dřevoobráběcí – výrobu stojanů a rukojetí nožů. Což začalo přiříznutím všech kusů dřeva do hranolů na kotoučové pile.
Co se designu nožů týče, mám rád jednoduchost vzhledu, což není vždy totéž, co jednoduchost konstrukce. Designy kde není vidět nic než dřevo rukojeti a ocel čepele mají dle mého něco do sebe. U těchto nožů je ovšem nutné přidat mezi rukojeť a čepel bolster.
Po vyjmutí čepelí z tromlovacího bubnu bylo konečně možné je dokončit, tzn. vybrousit jejich finální tvar a vyleptat loga a číslování.
Zatímco v dílně vesele rachotily čepele v bubnu s pískem, věnoval jsem se jiným pracím, ale výroba těchto nožů zcela neskončila – vybral jsem ze skladu vhodné kousky dřeva na rukojeti a stojany. Vybrat osm vhodných kusů nebylo tak docela snadné. Ne, že bych měl materiálu málo, naopak, mám víc materiálu, než můžu zpracovat, ovšem v tomto konkrétním...
Leštění čepele je hlavní důvod, proč jsou ručně dělané nože tak drahé a proč výroba trvá dlouho. Má-li čepel vypadat k světu, je třeba jí dát povrchovou úpravu, která vypadá dobře. A to se zakalenou a temperovanou ocelí není zrovna procházka růžovým sadem.
Po základním výbrusu následuje nejkritičtější krok výroby – tepelné zpracování oceli.
Základní výbrus je jeden z klíčových kroků výroby a jeho výsledkem je konečně něco, co už skutečně vypadá jako čepel nože.
S vytvořenou šablonou je možné konečně začít vlastní práci na nožích, tož do toho.
Zpracovávám nyní malou zakázku a usoudil jsem, že nebude na škodu proces zdokumentovat a popsat.
